Koncept RAJ - Evoluce časoprostoru
Na počátku byla kvantová polévka. Dnešní znalosti kvantového světa nám dávají jen chabou a těžko uchopitelnou představu o fungování tohoto světa. Zatím se to jeví spíš jako chaos kde se děje mnoho prapodivného. Jednoho dne, ale došlo k propojení dvou bodů. Jeden měl obrovskou energii, a kolem něho začal obíhat ten druhý, který neměl energii téměř žádnou. Abychom tento proces mohli popisovat, je potřeba ještě definovat bod, ze kterého ten proces budeme pozorovat. Ten bod je o kus dál a je z něj vidět, že ten s energií stojí a ten bez energie obíhá. A ty body budeme nazývat Prostor – bod s energii co stojí, Čas – bod bez energie co obíhá a Pozorovatel - bod ze kterého to pozorujeme. Kdybychom ten proces popisovali z pohledu Času, tak by Čas stál a Prostor by obíhal. My ale chceme nadhled, tak další popis bude z pohledu Pozorovatele.
Prostor měl energii, protože rotoval. Čas obíhal Prostor zcela pravidelně. Díky poutu, které mezi nimi vzniklo, začalo docházet k pozvolnému přesunu energie z Prostoru do Času. S každou otočkou určité malé množství. Čas neobíhal Prostor se stejnou osou, jakou Prostor rotoval, ale s kolmou osou k té Prostoru. Neobíhal tedy nad „rovníkem“, ale kolmo k němu přes oba „póly“. To mělo za následek, že Prostor začal vibrovat na své ose. Rotace Prostoru neumožnila vibraci do všech stran. Jen podél osy.
Postupem doby se Prostor rozvibroval natolik, že přestal být stabilní. To se projevilo tím, že se z bodu rozvinul do úsečky. Již to nebyl nularozměrný objekt, ale jednorozměrný. Zároveň Čas, který byl také díky poutu rozvibrován, se rozvinul do kružnice. Jednorozměrná přímka zavinutá do sebe v dvourozměrném světě. Vznikla tedy úsečka, kterou obepínala kružnice, aniž by se dotýkaly. Postavení vůči sobě tedy bylo stejné, jako kdyby jste to nakreslili na papír. Úsečka v kružnici s totožným středem. Obíhání času okolo Prostoru vypadalo tak, že po kružnici běžela vlna, která působila na úsečku. Tím se úsečka prohýbala do druhého rozměru. Vlnila se. Čas ale neustále sál energii a postupem doby se působení stupňovalo a systém byl čím dál tím více rozvibrovaný. Až opět dosáhl meze únosnosti a Prostor se rozvinul z vlnící se úsečky do kruhové plochy. Dvourozměrný objekt. Čas se v ten moment také rozvinul do povrchu koule. Dvourozměrný objekt – plocha, zavinutá do sebe v třírozměrném světě. Byla to koule, uvnitř které se vznášela kruhová plocha.
Působení dále pokračovalo. Dvourozměrný prostor se prohýbal do třetí dimenze a nadále předával energii Času. Opět až do meze únosnosti, kdy se Prostor rozvinul do koule. Trojrozměrný objekt. A obepínající Čas do povrchu čtyřrozměrné koule. Trojrozměrný objekt zavinutý do sebe ve čtyřrozměrném světě. To je aktuální stav.
Náš vesmír je trojrozměrná koule deformující se, prohýbající se a vibrující do čtvrté dimenze. Různé druhy vibrací vnímáme jako hmotu, světlo a jiné fyzikální jevy. To je náš Prostor, náš vesmír. A někde za hranicemi vesmíru nás obepíná Čas, který na nás působí. Kterému předáváme energii, a on ji ukládá v podobě informací. Informace je energie. Každá část Prostoru, dílek, vibrující oblast, předmět, žijící entita, prostě jakákoliv dílčí energie v prostoru, má svůj otisk v Čase, se kterým je provázána. Skrze toto pouto dochází k přesunu energie z Prostoru do Času. Vše v Prostoru stárne a Čas uchovává o tom informaci.