Menu
  • O konceptu RAJ
  • Koncept RAJ
    • Evoluce vědomí
    • Evoluce časoprostoru
    • Evoluce vnímání Boha
    • Jsoucno
    • Prostor
    • Čas
    • Jednoznačnost
    • Já
    • Různé koncepty uvažování
    • Smysl života
    • Tak různě
    • Je to pravda?
    • Co teda dělat?
  • Aktuální myšlenky
  • Napište mi


Evoluce vědomí Evoluce časoprostoru Evoluce vnímání Boha Jsoucno Prostor Čas Jednoznačnost Já Různé koncepty uvažování Smysl života Tak různě Je to pravda? Co teda dělat?

Koncept RAJ - Čas

 

O Času toho víme neuvěřitelně málo. Umíme ho tak nějak změřit. Ve starém Řecku rozlišovali dva druhy času. Zjednodušeně řečeno jeden plyne po přímce a druhý v kruhu. Buď měříme, jak něco trvá dlouho, nebo u opakujících se věcí měříme, jak dlouho trvá jeden cyklus. To se hodí k určení, za jak dlouho nastane období, které nás zajímá. Hledání vhodného okamžiku. Moderní fyzika ještě zavedla Dilataci času. Aby matematické popisy odpovídaly realitě, tak ten čas trochu zgumovatěli. Občas plyne rychle, občas pomalu. Tím tak nějak s poznáním o času končíme. Ve srovnání s Prostorem, jsme v poznání Času hodně pozadu a bylo by dobrý to dohnat, abychom se dostali do rovnováhy.

 

Je potřeba si uvědomit, že schopnost vnímat čas ve smyslu vnímání, že je teď, že něco bylo, a že něco bude, vyžaduje nějakou pravidelnost. Pravidelně se opakující děj. Ten zase vyžaduje nějaké zákony - pravidla, která zajistí to, že ten děj je pravidelný. Pravidla a pravidelnost nám umožní vnímat, že v Teď jsme se ocitli díky nějakému řetězci událostí, a na základě toho se můžeme pokusit odhadnout, kam to povede dál do budoucnosti. Díky tomu můžeme dělat nějaká rozhodnutí. Pokud byste celý život byli v chaosu, tak nejste schopni poskládat Vědomí tak, abyste si mohli uvědomit, že jste v chaosu. Poznání chaosu vyžaduje to, že zažijete řád, kde se zformuje Vědomí, nebo nějaká jeho obdoba, a následně se ocitnete v chaosu, kde sice umíte vnímat to co se děje, ale nevidíte v tom řád. Je to nepredikovatelné. Pokud stokrát udělám to samé, pokaždé to udělá něco jiného. Dělat nějaká rozhodnutí v tom případě postrádá smysl.

 

Co tedy plynutí času v kvantové polévce? Je to místo, kde se energie náhodně objevují a zase mizí, aby se opět objevili na úplně jiném místě. Což se dá popsat i tak, že se pohybují nekonečnou rychlostí. Také ta energie nemá jednoznačnou podobu. Zároveň je to i ono. Vibruje mezi těmito stavy nekonečnou rychlostí. V tomto chaosu není problém v tom, že by nešlo z nějakého nadhledu určit, jak jdou ty události za sebou. To lze. Jen to nemáte jak změřit. Není tam nic pravidelného. No a představa nějaké entity, která vznikla a přebývá jen v tomto prostředí, je nepředstavitelná. Lze si představit entitu, která vznikla v nějaké pravidelnosti, naučila se přebývat v té polévce, a tu pravidelnost, skrze kterou vnímá chaos, si nese v sobě. Okolní chaos je celkem k ničemu ve smyslu pohybu a rozhodování co udělat. Jediné co tam dává smysl, je využít energii obsaženou v chaosu a něco z toho vytvořit. Nějakou pravidelnost.

 

Z popsané evoluce Prostoru a Času vyplývají tyto postřehy. Čas je to co působí na Prostor a vytváří zde pravidelnost a řád. Čas zpětně ukládá do sebe energii v podobě informací o Prostoru. Čas jako prostorový objekt – trojrozměrný povrch čtyřrozměrné koule – má stejné vlastnosti jako Prostor. Čas tudíž plyne rychlostí světla. Představte si to jako vibraci šířící se tím Časem. Ta se Časem šíří šroubovicí stejně jako světlo. Plyne tedy konstantní rychlostí. Jen se mění průměr a frekvence té šroubovice, podle toho jak velkou a jaké povahy to nese energii. Když si představíte jeden metr té šroubovice, po které letí kulička (mohla by se jmenovat třeba chronoton), tak jí můžete přidat energii tím, že přidáte počet otáček. Tím prodloužíte dráhu letu té kuličky. Nebo zvětšíte průměr té šroubovice. Tím se také prodlouží dráha letu. Ten jeden metr všechny varianty urazí za stejnou dobu. Ale podle množství energie ty kuličky letí různou rychlostí, tak aby tu svojí delší dráhu stihly proletět.

 

Pokud tedy vezmete atomové hodiny, kde se využívá atomové rezonance jako toho pravidelného tikotu hodin, tak záleží, co s tím atomem děláte. Pokud jedny hodiny rozpohybujete, přidáte tím atomům energii, tak to tiká pomaleji. Zjednodušeně se to dá představit tak, že si kolem toho atomu představíte kružnici, která svým průměrem odpovídá energii obsažené v tom atomu. Po té kružnici obíhá tečka rychlostí světla. Jeden oběh je jedno tiknutí. Pokud přidáte energii pohybem, tak se průměr té kružnice zvětší, jeden oběh tečky bude trvat déle. Začne to tikat pomaleji. Gravitace na to má také vliv, protože v řidším Prostoru vytváří stejná energie větší kružnici než v hustším. Dilatace času tedy není problém plynutí času, ale problém měření času. Jaký vliv má rychlost tikání atomů v nás na naše stárnutí, je otázka zatím nezodpovězená. Pokud poletíme dvacet let vesmírem vysokou rychlostí, a vrátíme se zpět na zem, tak nevíme, jestli zestárneme stejně, nebo méně než tady. Dilatace času nám pomůže synchronizovat čas pro případnou komunikaci se zemí, ale o dopadu na stárnutí zatím nevíme nic.

 

Vědomí také plyne po šroubovici. Jedna otočka je jeden vjem, nebo rozhodnutí. Množství energie ve Vědomí určuje frekvenci otoček. Víc energie znamená více otoček za minutu, což vám umožní vstřebat více vjemů a udělat více rozhodnutí za daný časový úsek. Vědomí probíhá delší dráhu, než s málem energie. Různá Vědomí nesou různou energii. Někdo je bystrý, někomu to přemýšlí těžkopádně. Žít spokojeně se dá s obojím. Jak navyšovat energii Vědomí není zatím úplně zřejmé, ale mělo by to jít. Minimálně dočasně to lze. Zná to každý, kdo zažil nějaký delší pád, nebo nehodu. V tom úleku a ohrožení života se dočasně do Vědomí napumpuje energie. Člověk to pak vnímá jako zpomalený čas. Najednou máme za vteřinu tolik vjemů a myšlenek, jako normálně za minutu. Kdybychom si tu energii tam udrželi déle, tak bychom si na to zvykly, a přišlo by nám to plynutí normální. Jen když zažijeme tu rychlou změnu a máme porovnání, tak nastane dojem toho zpomalení času. Pokud byste z Vědomí tu energii náhle odsáli, přišlo by vám, že ten čas náhle zrychlil. Jestli chcete zažít pocit bojovníka z čínských mečovaček, kdy se zastaví čas a on je všechny pobije, tak napumpujte do vědomí velké množství energie. Bohužel se vám nezrychlí tělo. To je limitováno fyzikálními zákony. Ale budete mít dost času detailně vyhodnotit okolí a okolní děje a v klidu promyslet každý svůj pohyb a rozhodnutí. Naopak zážitek rok meditujícího mnicha v jeskyni vyžaduje maximální odčerpání energie. Než odrecitujete jednu mantru, která běžně trvá minutu, tak uplyne měsíc. Tyto dovednosti by se hodily. Určitě jsou na světě lidé, kteří to do určité míry umí. Možná to nemají zracionalizované, ale snad se to díky nim časem povede uchopit.

 

Rozdíl ve vnímání času, když něco intenzivně řešíte, a nečinností či nudou, není v objemu obsažené energie. Ta se tím nemění. Je to věcí pozornosti. Při tom řešení něčeho se plně věnujete tomu řešení. Nevnímáte okolí, které se toho netýká. Nevnímáte plynutí času. V momentě kdy se z toho stavu vytrhnete a zjistíte, kolik času uplynulo, tak vám je líto, že těch otoček nebylo víc. Vyhodnotíte to, že čas utekl rychle. Naopak při nudě věnujete pozornost tomu okolí. Vyhodnotíte to, že se čas vleče. Vědomí vnímá čas skrze množství a pravidelnost těch otoček, které porovnává vůči pravidelnostem v okolí.

 

Uchopení Času jako prostorového objektu obklopujícího náš vesmír je výzva pro budoucnost. Snad ne tak vzdálenou. Technické prostředky na pozorování nemáme. Uchopovat to zatím můžeme naším Vědomím, které s naším otiskem v Čase pracuje. Má tedy na něj dosah. Pokud se budeme umět na Čas podívat z nadhledu, tak budoucnost a důsledky našeho konání budou zřejmější. Ne ve smyslu, že by ta budoucnost již někde byla a my jsme se na to podívali. Spíš to bude v navnímání aktuálního stavu na bázi energií. Pochopení minulosti, jak se ty energie měnili, potkávali, reagovali. A na základě toho odhadnete, jak se ty energie změní v budoucnu. Tu odhadnutou energii pak Vědomí uchopí a oprezentuje vám to v podobě pocitu, vizuálního vjemu, myšlenky. Je to, jako když budete koukat na někoho, kdo hodí jablko proti zdi. Pokud odvrátíte zrak v momentě, kdy je jablko hozeno, tak si stejně dokážete představit, jaký bude výsledek. Nemusíte čekat, až narazí. Jestli se naučíme Čas pozorovat technickými prostředky, tak to pak bude o sběru informací a výpočtech. Výhoda sledování dějů skrze otisk v Čase místo přímého pozorování v Prostoru, spočívá v nadhledu. My jsme součástí Prostoru, a tudíž naše pozorování Prostoru neumožňuje nadhled. Ten si umíme jen hypoteticky představovat. Pokud ale budeme umět přímo pozorovat Čas, tak ten nadhled je již obsažen v povaze toho pozorování.

Navštivte také
Společenská hra Stá opice vyhrává
 
© 2022 - 2025 Koncept RAJ    webdesign Weby Meloun