Koncept RAJ - Jednoznačnost
Vše v tomto vesmíru nějak je. A to jednoznačně. Jen to z různých pohledů vypadá jinak. Ze Země to vypadá, že Slunce obíhá kolem nás. Pokud byste to pozorovali ze Slunce, bude obíhat Země. Z vesmíru uvidíte kuličku, kolem které obíhá menší kulička. Poskládáním různých pohledů se doberete k tomu, jak to ve skutečnosti je. Další pěkný příklad je válec. Z jednoho pohledu vypadá jako kolečko. Z druhého jako obdélník. Pokud se ti dva lidé, kteří na to koukají, vykašlou na prosazování svého pohledu, a hádání se, kdo má pravdu, tak se mohou dobrat toho, že to je trojrozměrný válec. Vyžaduje to spolupráci, otevřenost a zvídavost. Něco v tomto duchu. Vždy jsem to viděl jako kolečko, a najednou on povídá něco o obdélníku. Má to tedy nějakou jednotnou zastřešující podobu, která přesahuje můj pohled? Pojďme dát hlavy dohromady. Zkusme vymyslet, jak to co nás přesahuje, vypadá. Pokud se domluvíte, že by to mohl být válec, tak vás to oba obohatí. I když i nadále uvidíte kolečko, budete vědět, že to je jen váš omezený pohled, a ve skutečnosti to je válec.
Při tom hledání Jednoznačnosti je důležitá pravdivost a upřímnost. Pokud vidíte kolečko a lidem okolo budete říkat, že vidíte trojúhelník, tak se k válci nedopracujete. V reálném světě není problém potkat člověka, který si něco myslí, a prezentuje ostatním úplně jiný pohled na věc. Jim ale nejde o poznání, ale o svůj prospěch. Myslí si, že tímto falešným postojem dosáhnou toho, co chtějí. Pokud potkáte člověka, který si zarputile stojí za svým pohledem, a nepřipouští žádný jiný, tak to pro vás není až takový problém. Pokud tedy vás nechce zastřelit za to, že svět vidíte jinak. To problém je. Ale jinak ho můžete vyslechnout, díky jeho pohledu se dopracovat k válci, a jeho můžete nechat u toho obdélníku. Když je tak spokojený.
Ještě k té upřímnosti. Je potřeba si připustit, že lidská paměť umí být značně vrtkavá. Zvláště u starších vzpomínek to umí promíchat, pospojovat s něčím jiným, případně ohnout v zájmu uchování vaší integrity. Může se pak lehce stát, že to prezentujete sice upřímně, ale nepravdivě. Je dobré ubrat na své zarputilosti, a pokud při konfrontaci narazíte na nějaké nesrovnalosti, tak připustit, že to může být způsobeno záludností vaší paměti. Pokud chcete poskládat nějakou zastřešující jednoznačnost k vícero pohledům, tak se nejdříve musíte propracovat k pravdivosti těch pohledů. Z nepravd a falše neposkládáte něco použitelného, posunujícího, obohacujícího.
Ohledně hledání toho, jak to funguje mezi lidmi, to je podobné. Pokud chceme pochopit, jak vznikl negativní výsledek našeho konání, tak nejdříve musíme znát upřímný pohled aktérů. Konfrontací se pokusit dopracovat k pravdivým pohledům. Nejde ale o hledání viníka. Jde o objektivní popis, jak to proběhlo. Zahrnující tu různorodost pohledů. Já jsem udělal toto, ty tamto. Já jsem si myslel to, ty ono. Pokud se v tom dopracujete k pravdivému upřímnému popisu toho, co se stalo, tak máte možnost dojít k nějakému ponaučení. Pochopíte, jak se ta negativní věc stala. Prohloubíte své znalosti o tomto světě. Příště si dáte pozor, a uděláte to lépe. Člověk má tendenci takto rozebírat jen to negativní. Občas ale stojí za to, rozpitvat i to pozitivní. Nespoléhat na to, že když to jednou dopadlo dobře zcela intuitivně bez hlubšího pochopení, tak že to příště bude taky v pohodě.
Dnešní svět je zaplevelený záměrnou lží a zavádějící polopravdou. Upřímný pohled, byť mylný by měl být společensky vyhledáván. Ať už je jakýkoliv. Upřímná mýlka je něco s čím se dá pracovat. Záměrná lež a zavádějící polopravda je něco, co by mělo být odsuzováno. Je to něco co brzdí poznání tohoto světa.