Koncept RAJ - Různé koncepty uvažování
Naše nevědomí v tom má jasno. Je jednorozměrné. Hledá pozitivní řešení pro jedince. Podvědomí také ví. Je dvourozměrné. Dvě osy na sebe kolmé. Tvoří rovnoramenný kříž. Hledá řešení, které bude pozitivní pro jedince i pro spolupracující okolí.
Vědomí je ale moc nové a ještě se hledá. Lidstvo vymyslelo celkem dost různých konceptů. Některé jsou již překonané, některé jsou v plné síle. Vždy máte nějaký zastřešující cíl. Například dostat se do nebe. To asi není úplně ten nejrozumnější cíl, ale je celkem běžný. A pak potřebujete nějakou strukturu, ve které vyhodnocujete, zda se k cíli blížíte, či vzdalujete. Tento svět je trojrozměrný a lidská společnost má také trojrozměrnou povahu. Pokud tedy zvolíme jiné uspořádání os než tři pravidelné osy, které jsou navzájem kolmé, tak to má svá úskalí.
Představte si tři osy prostoru. Kolem středu chomáč bodů, které představují všechny možná řešení nějaké situace. Řešení znamená nějakou naší aktivitu. I když nedomyslíme všechny dopady našeho jednání, tak stejně musíme zvolit, co uděláme. Je tam celá škála kombinací od všichni hodně spokojeni – já, spolupracující okolí i celek- až po všichni nespokojení. +10, +10, +10; +10, 0, -3; -5, +6, -4; ………….. -10, -10, -10. Cílem je, vybrat takové řešení, které je v plusu na všech osách. Tři osy rozdělují prostor na osm kvadrantů a nás zajímá tedy jen ten jeden zcela plusový. Správných přijatelných řešení je tedy jen jedna osmina všech možných. Dvanáct a půl procenta. Pokud ale uvažujeme jednorozměrně a zbylé dvě osy zanedbáme, tak polovinu řešení označíme za špatná a polovinu za dobrá. Vybíráme tedy „náhodně“ z těch „dobrých“. Jenže máme jen dvaceti pěti procentní šanci, že se trefíme do toho kvadrantu, kde jsou spokojeni všichni. To není mnoho. Pokud budete uvažovat dvourozměrně a zanedbáte jednu osu, tak za dobré označíte čtvrtinu řešení. Šance, že se trefíte do toho správného kvadrantu, je padesát na padesát.
Jednorozměrné vědomí. Zdvojuje práci nevědomí. Může ale jít více do detailu a umí zahrnout širší souvislosti než nevědomí. Informace a předpovědi řadí na jednu osu. Polepším si, a posunu se doprava, nebo si pohorším, a posunu se do leva? Spokojenost okolí zvažuje, ale ne ve smyslu jejich spokojenosti jako cíle. Je to – Když bude on spokojený, budu mít z toho nějaký prospěch? Jednorozměrné uvažování umí pojmout i nesobecké cíle. Například, chci pomáhat druhým. Ale hlavní kritérium je ten jeho pohled na věc. Spokojenost okolí vnímá skrze dopady na sebe. Pokud vyhodnotí, že naplňuje ten svůj cíl pomáhat, a dostává k tomu negativní zpětnou vazbu, tak to vyhodnotí, že jeho konání je v pořádku a jen to okolí to nechápe, že on dělá všechno pro ně. Ve vedoucích pozicích vnímá svůj pohled na věc. Nejradši by si všechno udělal sám. Má ale jen jedny ruce a jednu hlavu, tak tedy přibere další. Ve struktuře dolů očekává jednotu s jeho pohledem. Struktura nahoru je džungle, ve které je potřeba umět chodit a naučit se prosadit svoje zájmy. Pokud se dostane vysoko v politice, vyhovuje mu pozice diktátora.
Dvourozměrné vědomí. Zdvojuje práci podvědomí. Může ale jít více do detailu a umí zahrnout širší souvislosti než podvědomí. Umí pracovat i s většími uskupeními než je třista lidí. Hledá řešení, kdy je spokojen jedinec, a zároveň je spokojeno i okolí. Struktura lidské společnosti je nyní trojrozměrná, kdy jednotlivé skupiny tvoří celky, které mají svůj zastřešující cíl, ke kterému směřují a nějak spolupracují s dalšími celky. Dvourozměrné uvažování ale neumožňuje vyhodnocovat všechny tři zájmy současně. Podle pozice na které je, a problematiky kterou zrovna řeší, hledá kompromisní řešení dvou zájmů a ten třetí zanedbá. Někdy zájmy jednotlivce, někdy dopad na vztahy, jindy dopad na cíle celku. Trojrozměrnost umí obejít rozvrstvením. Ukázkovým příkladem je řízení letecké dopravy. Řídit to trojrozměrně je pro lidské vnímání složité, tak se to rozdělilo na jednotlivé letové hladiny, a v nich se hlídá dvourozměrná problematika. S tím už si operátoři poradí. V organizaci společnosti to je kastovní systém. Dvourozměrné uvažování neumožňuje pracovat s fraktálovou strukturou společnosti, kdy jednotlivci tvoří menší celky, které následně tvoří větší celky, a tak dále. Jedinec se identifikuje s těmi většími celky napřímo. Jsem obyvatel obce, pak taky kraje, státu, Evropské unie….. Nejsme obyvatelé obce, která s dalšími obcemi tvoří kraj, ty tvoří stát, a ten je v dalším zastřešujícím uskupení. A tak volíme napřímo do jednotlivých úrovní. Čím větší zastřešující celek to je, tím abstraktnější proces to je. Obzvláště v době marketingově pojaté politiky. Kdy většina lidí vnímá uměle vytvořenou vějičku prezentovanou a vyladěnou marketéry.
Rovnoběžné uspořádání os. Pokud dvě či tři osy neposkládáte kolmo k sobě, ale nakreslíte je na papír rovnoběžně nad sebou. Celé to zgumovatí, a dobrat se jednoznačnosti téměř nejde. Jednak není zřejmé, kde mají osy střed. Tedy nulu. Kde se dělí dobro a zlo. Tu čárku tam kreslíte dle svého uvážení. S měřítkem se také často hýbe dle potřeby. Má jeden dílek společenského zájmu stejnou hodnotu jako jeden dílek zájmu jednotlivce? Podle potřeby pak s tím posouváme tak, abychom si ospravedlnili svá rozhodnutí. Polepším si na úkor státu, protože pro mne to je hodně a stát to ani nepozná. Uděláme toto v zájmu státu, pár lidí to odskáče, ale stojí to za to. Pokud dáte osy kolmo k sobě, tak to má jasný střed a změna měřítka nezpůsobí, že se ocitnete v jiném kvadrantu. Také na domluvu to má neblahý dopad. Vezměte pět lidí a nadiktujte jim souřadnice krychle. 1,1,1; 1,0,1; ……… Osm souřadnic, které pak propojí. Jeden bude zakreslovat do tří kolmých os. Další do tří rovnoběžných s pravidelným měřítkem. Další do rovnoběžných, kdy další osa má desetinásobně zvětšené měřítko. Další bude mít jen dvě osy rovnoběžné a poslední jen jednu. Pokud nějakou osu nemáte, tak tu souřadnici nezakreslíte. U rovnoběžných místo jednoho bodu zakreslíte body tři a propojíte je čárou. Necháte ty lidi zakreslit zadání s tím, že vidí jen to svoje. Další zadání bude. Všichni máte nakresleno to stejné, pobavte se, ze které strany na to koukat, k čemu to je dobré a co s tím dál.
Některé zaběhnuté koncepty. Při jejich vzniku jim byl intuitivně přiřazen symbol. Ten neříká moc o aktuálním stavu toho konceptu, ani to, že to tak mají všichni, kteří se k němu hlásí. Jde o zastřešující směr, který ten koncept dostal do vínku při svém vzniku.
Křesťanství. Dvourozměrné uvažování. Kříž s prodlouženou osou dolu do mínusu. Odpovídá lidské zkušenosti, že takto vyhodnocené řešení jako dobré, občas končí špatně. Dole v minusových hodnotách. Odpovídá tomu, že jen půlka dobrých řešení je skutečně dobrá a tak dolní minusová část je proporcionálně větší. Pravoslavná část přidala další osu. Je to tím, že kladou větší důraz na trojjedinost. Otce Pozorovatele, Syna Prostor a Ducha Svatého Čas. Mají blíže k reálnému uspořádání světa, ale zatím neví jak to uchopit. A tak je ta třetí osa na kříži jen tak pohozená.
Judaismus. Davidova hvězda. Dva trojúhelníky na sobě. Šest čar. Tři osy rozdělené na plusovou a minusovou část, propletené do sebe. Všechny aspekty trojrozměrné povahy světa jsou obsaženy. Jen není zřejmé, jak přesně spolu navzájem souvisí. Vede to k nekonečným debatám jak to vlastně je.
Islám. Půlměsíc. Dvě rovnoběžné osy prohnuté působením času. Rovnoběžky se protínají v nekonečnu. V nekonečnu to začíná a v něm to i končí. Mezi tím to vše podléhá působení času. Vše pochází od Boha a u něj to také končí. Mezi tím je dvourozměrné rovnoběžné uspořádání, které umí dobře pracovat s působením času a informací.
Buddhismus. Daharmačakra. Čtyři osy protnuté kruhem a ve středu prázdné kolečko. Čtvrtá osa je pro nás zatím neuchopitelná a v uspořádání společnosti zatím není zřejmé, co představuje. Vnější kruh vymezuje vnější hranice, ale osy pokračují za něj. Nepřipouští si konečné vnější hranice. Vnitřní kruh uprostřed je bez os, protože čistý střed je mimo Čas a Prostor. Vyznačuje spodní mez, pod kterou již celek není. Nauka ale usiluje o čistý střed, kde není život. Snaží se oprostit od pocitové roviny podvědomí. Nevědomí bere jako jednotný základ. To ale v celosvětovém měřítku až zas tak jednotné není. Od vědomí se snaží také oprostit, ale pokud se vrátí z návštěvy středu do reality, tak používá racionalitu vědomí jako hlavní rovinu uvažování.
Komunismus. Pěticípá plná hvězda. Pohled na hvězdu je paprsek světla putující od hvězdy k vám. Jedna osa. Nekoukáte na ní ale z nadhledu. Jste na té ose a koukáte do té osy. Jednorozměrné uvažování bez nadhledu. Vnímáte pouze svůj posun k lepšímu či horšímu. Reagujete na věci, teprve až přijdou.
Západní svět. Demokracie. Znak dolaru. Dvě rovnoběžné osy protnuté třetí zkroucenou do es. Dvourozměrné rovnoběžné uspořádání, kdy ten třetí rozměr, třetí zájem vymezuje střed a krajní meze únosnosti. Ten vymezující rozměr je ten, ze kterého na to koukáte. Který zájem hájíte. Systém je uspořádán skrze peníze. Tlak a zájmy celku vymezují prostor pro jednotlivce a vztahy. Tlak a zájmy jednotlivce vymezují celek a vztahy. Vztahy zas vymezují jednotlivce a celek. Dalo by se říct celkem funkční systém. Ale. Koncept rezignoval na definování vztahu k Bohu. To nechal na ostatních konceptech. Nevymezil se vůči ostatním konceptům jako konkurenční způsob uvažování a snaží se je integrovat. Tvoří to jedince, kterým se vědomí poskládalo jako náhodný mix konceptů. Něco nabereme doma, něco ve škole, volnočasové aktivity, filmy, internet. Tato vnitřní nejednotnost vede k nespokojenosti, vnitřní protichůdnosti, zmatenosti, neschopnosti zaujmout jasný postoj. Další problém je, že se tento koncept naučil obcházet svoje přirozené omezující mechanismy. Například. Se zvyšující se životní úrovní jsou lidé více citlivý na své okolí a životní prostředí. Takže jim začne vadit obrovský lom za vesnicí, či smrdutá fabrika. Vyvinou tlak a omezí to. Jenže místo toho, aby se to skutečně omezilo, či se dalo lidem jasně na výběr – chcete nové mobily, tak budeme těžit a čoudit. A jestli to dělat nebudeme, tak to znamená život bez mobilů v každé kapse. Místo hledání kompromisu a nových řešení se problém vyveze do zemí, kde mají jiný koncept uvažování. Nebo se přivezou pracovníci z těchto zemí, kteří neremcaj. Západní svět se nemusí omezovat a řítí se někam bez brzd. Marketingová demokracie, která opustila racionální debatu, a vydala se cestou sofistikovaného působení na podvědomí, je také cesta do celkem temných vod.
Koncept RAJ nemůže být pozadu. Má hned dva symboly. Jsou to návrhy, které prověří čas. Třeba vznikne a ujme se ještě jiný symbol.
Tři osy, tři kruhy, naznačena čtvrtá osa, o které zatím nevíme kde je. Tři pravidelné osy x,y,z. Vnější kruh říká, že vše má své hranice. I Prostor ve kterém žijeme. Připomíná také Čas, který nás obepíná a působí na nás. Vnitřní kruh říká, že vše má svojí spodní mez. I Prostor má svojí spodní mez, pod kterou není. Prostřední kruh vyznačuje střed mezi vnější a vnitřní hranicí. Mezi mezemi únosnosti. Je dobré se pohybovat nějak rozumně kolem středu. Pokud se blížíte k nějaké mezi, tak to zintenzivňuje poznání tohoto světa, ale je to divoké.
Další symbol připomíná jednak průběh vzniku vesmíru a druhak strukturu našeho vědomí.
Nejdříve jednorozměrná čára, zakřivující se do druhého rozměru. Naše nevědomí.
Srdce – dvourozměrná plocha prohnutá do třetího rozměru. Pokud vezmete kruhovou plochu, přeložíte jí na půl do véčka, tak pod určitým úhlem pohledu uvidíte srdce. Naše podvědomí.
Kruh prezentující trojrozměrnou kouli. Je pravidelný, protože zakřivení do čtvrtého rozměru je v oblasti víry. Zatím ho nevnímáme. Naše vědomí.
Nabízí se ještě třetí možnost, jak tento koncept označit symbolem. Tři pravidelné kříže vedle sebe. Vyjádřilo by to určitou pokoru a uznání, že čistý trojrozměrný pohled nám ještě nejde a tak to uchopujeme přes tři plochy. Z tří os vezmeme vždy dvě, ty vyhodnotíme dvourozměrně, a vzniklé tři plochy pak poskládáme kolmo na sebe, a snažíme se složit to trojrozměrné finále.